Barbora

life

S Terezkou jsme první zářijový týden odjely poznat krásu Krkonoš. Zhruba týden před tím jsme si pečlivě vybíraly ubytování tak, abychom se o nic neošidily. Vždyť si přece uděláme pěknej holčičí mejdan! K tomu se váže ale pěkná historka.
Když jsme v Praze nastoupily do autobusu, nevěřily jsme že v něm vůbec sedíme. Byl první týden, kdy zavedly studentské slevy a my si mohly cestovat jako králové za peníze, za které nejezdily snad ani naše babičky! Ale že nám hned ujede vlak, pojedeme výlukou, ujede nám další vlak a ještě ten další nás ani nedoveze do cílové stanice, to už nám neřekli.

A tak hurá! Dorazily jsme po zhruba čtyřech hodinách do Velké Úpy, kde jsme byly ubytovaní v hotelu Relax. Nejprve jsme běhaly kolem zhasnutého hotelu a hledaly vchod. Když pro nás přišel majitel hotelu a vedl nás do své kanceláře, připadalo nám jakobychom tam byly sami. Za doprovodu vtípků nám oznámil, že nám dá přátelskou cenu za pokoje a po zaplacení nám oznámil, že nefunguje restaruce z důvodu sanitárních dnů - funguje pouze na snídaně (ale to vám holky nevadí, viďte?).

Další den jsme se s chutí vydaly na Sněžku! Vybraly jsme si cestu pro horské nosiče s modlidbami, aby nám hlavně na záda nenaložili třeba kozu. Cestou jsme potaly nově postavené dětské hřiště. Dřevěné, minimalistické a velice nápadité. Nebudu vám lhát, že jsme si tam všechno prolezly :D

Cestou výše už začínalo přituhovat a my místo triček nabalovaly mikiny, bundy a nahoře došlo i na kulicha (vzala jsem si ho popravdě pro srandu, ale nakonec bych unesla i dva!) Stoupáním krásně můžete vidět změnu vegetace. Roztomilé kleče, mechy, lišejníky a další vysokohorskou tundru. Určitě doporučuju navštívit Úpská rašeliniště, na která narazíte už když půjdete ze Sněžky po polské hranici přes Górskie Dom Slaski.

Asi tady básním o všem jiném, jen ne o tom vrcholu. Ten byl ovšem nejlepší! Když jsme vystoupaly na vrchol, byla tam mlha tak hustá, že by se dala krájet, jak by řekla Jiřina Bohdalová. Neviděly jsme vůbec nic. A když říkám vůbec nic, myslím to tak, že jsme neviděly sebe navzájem :D Z mlhy se ozývalo jen kašlání, smích a mumlání a my ani nevěřily že by tam někdo za tou bílou kaší mohl být. Vyfotily jsme se se všema panorámatama a vyrazily dál. Doteď teda nevím, jak to na Sněžce vypadalo. Ale všude okolo to bylo nádherný! Opravdu mě udivovala rozmanitost krajiny po pár krocích.

Po 20ti kilometrech, které jsme za ten den nachodily jsme se nesmírně těšily na vířivku a saunu! Hned co jsme přišly, ještě s batohama jsme běžely za šéfem abychom si to zamluvily. Ovšem když nám řekl, že sauna ani vířivka nefungují, už jsem neměla slov :D Šly jsme nakonec do herny hrát šipky, ale našly jsme pouze terč bez šipek. No a o tom, jak jsme běhaly po Úpě v deset hodin večer po hospodách a prosily o jídlo, protože náš penzion nám neposkytl vůbec nic vám budu vyprávět zas jindy. Nebo raději už ani ne.

Penzionu Relax dávám čtvrt hvězdičky, ale deset jich dodávám za pobavení. Ačkoliv tohle vypadá jako smršť stížností, tak s Terezkou jsme se tím vším neskutečně bavily a rozmanitý Krkonoše si užily!